Vítám Vás u dnešního článku! :)

Dnes bych Vám chtěla povědět o tom, jak jsem s focením vlastně začala.

Kdysi dávno, mohlo mi být asi tak 10 let, fungovala na internetu (nejspíš dodnes funguje) jakási virtuální stáj, Ufonek se to jmenovalo. Byla to taková onlinovka, kde jste se virtuálně starali o zvířata, psi, koně... A u každého jste měli fotografii, jak  zvířátko vypadá. Co to má společného s focením? Právě tady se zrodila moje vášeň pro fotografii. Obdivovala jsem nádherné fotky koní, roztomilých štěňat australských ovčáků (taky se zde zrodila moje vášeň pro australské ovčáky... :D ) a říkala jsem si, jak strašně moc bych taky chtěla tu zrcadlovku, abych také mohla dělat takové krásné fotky.

Tak takhle to opravdu nezačalo! Pojďme se společně podívat, jaká cesta vedla k tomuto portrétu :)

Tak jsem tedy začala. Každou chvilku jsem brala digitální foťák (ano, už tenkrát digitální foťák :D ) a svoji parťačku, fenku bernského salašnického psa a šla jsem trénovat na louku. Musím říct, že moje parťačka z toho byla "fakt vodvařená" a čím přibývalo procházek, tím víc se schovávala, když viděla, že beru náš stařičký Olympus do ruky.

Když jsem začala brigádničit, rozhodla jsem se pro koupi svojí první zrcadlovky. Byl to Nikon D70 a k tomu setový objektiv, myslím nějaká 18-70 mm, už si nejsem úplně jistá. A ejhle, jaké přišlo překvapení, že ty krásné fotografie se nedělají samy. Vždyť mám přece zrcadlovku, jakto, že fotky jsou rozostřené, tmavé, přepálené... Naštěstí jsem do toho šla už od počátku s tím, že nebudu fotit na automatický režim, ale chci se naučit něco nového, takže jsem většinou před každým focením manuálně nastavovala fotoaparát. Časem jsme se s Nikonem sehráli a časem z toho začaly padat celkem slušné fotky. 

A tady je jedna z prvních fotografií, kterou jsem pořídila zrcadlovkou... No myslím, že drobný pokrok proběhl :D

Takhle jsem si dva roky fotila kytičky, kočičky, pejsky, občas nějakou kamarádku. A pak jsem na internetu narazila na inzerát "hledám asistentku svatebního fotografa...". A tím se otevřela další kapitola mojí fotografické kariéry. Začala jsem fotit s Ondrou Totzauerem pod jeho značkou Hotofoto. Zezačátku to bylo celkem těžké, dvanáctihodinové svatby, které se občas protáhly na patnáctihodinové svatby, celý den na nohou na podpatcích... Ale časem mě to začalo vážně bavit. Vzhledem k tomu, že Ondra je super šéf, skvělej fotograf, tak při svatbách byla vážně zábava, a to nejdůležitější pro mě - naučila jsem se, jak funguje různé příslušenství, získala trošku přehled ve zrcadlovkách a objektivech, naučila se pracovat s bleskem, stativy, učila jsem se svítit portréty a Ondra mi navíc naučil i základy v ateliéru, což byla největší fotografická škola, jakou jsem mohla dostat a jsem za ní moc vděčná. Mimo jiné jsem si kvůli svatbám pořídila novou fotovýbavu, s ohledem na Ondru jsem přešla na Canon EOS 200D a další k tomu potřebné vybavení, se kterým se mimochodem do teď stále sehrávám, jelikož je v mnoha ohledech odlišný než Nikon.

Jeden z prvních portrétů s Nikonem.

A jeden z prvních portrétů s Canonem :)

Po dvou letech, dvou skvělých fotografických svatebních sezonách jsem se rozhodla, že už nechci trávit všechny letní víkendy na cizích svatbách, vzhledem k tomu, že začalo přibývat svateb mých kamarádů a dalších víkendových akcí, školy, brigád a tak dále, takže jsem spolupráci s Ondrou omezila. A tady se zrodil počátek tohoto blogu. Svatby mi byly opravdu velkou školou, jelikož se zde prolíná více fotografických disciplín. Ale mě odjakživa daleko víc bavila portrétní fotografie a fotografie zvířat, zejména psů. Takže jsem si řekla, že čas, který mi vznikl tím, že jsem přestala se svatbami vyplním tím, že zkusím založit blog a prezentovat na něm svojí tvorbu. 

S koupí první zrcadlovky začali probíhat i první pokusy! :)

Budu ráda, když mě podpoříte. Pokud se ode mě necháte vyfotografovat, dáte mi zpětnou vazbu, jestli se Vám moje fotografie líbí či nikoliv, zanecháte komentář... A vnesete tak do mého života studentky práv (paragrafů a nekonečného textu) trošku uměleckého ducha! :)